Vysoce pevné šrouby (například třídy 10.9 nebo 12.9) procházejí tepelným zpracováním – kalením a popouštěním, které jim dodává potřebnou pevnost.
Při těchto procesech dochází při vysokých teplotách ke vzniku tenkého oxidického filmu na povrchu oceli. Ten má tmavou až černou barvu a je výsledkem chemické reakce kovu se vzduchem.
Nejde tedy o cílenou povrchovou úpravu pro ochranu proti korozi, ale o přirozený technologický efekt výroby.
Takový „černý“ šroub není chráněn proti povětrnostním a klimatickým podmínkám.
Pro venkovní použití nebo vlhké prostředí je nutné jej opatřit dodatečnou ochranou — například zinkováním nebo jiným vhodným povlakem, který nezpůsobuje vodíkovou křehkost.
Oxidická vrstva na povrchu šroubu může při svařování způsobovat zvýšené prskání a zhoršovat kvalitu svaru. Proto se před svařováním často odstraňuje chemickým odmaštěním (např. technickým benzínem nebo acetonem).
Je však nutné počítat s tím, že po očištění začne povrch bez další ochrany velmi rychle korodovat.
V některých případech výrobce oxidickou vrstvu odstraní už ve výrobě — například mořením nebo tryskáním — a šroub je pak dodán jako skutečně surový. Aby se zabránilo okamžité korozi při skladování a přepravě, bývá takový šroub pouze lehce naolejován.
Z ekonomických důvodů se tento postup používá spíše výjimečně, protože zvyšuje výrobní náklady bez zásadního přínosu pro běžné aplikace.
